×
Napadlo vás někdy, že se ve vašem mobilu mohou skrývat vzácné minerály potřísněné krví obětí války v Demokratické republice Kongo? A že každým zavoláním nepřímo podporujete největší válečný konflikt od doby druhé světové války, kterému za posledních patnáct let padlo za oběť pět milionů lidí? Ne, to není žert, bez vzácných minerálů, jejichž drtivá většina pochází z ilegálních dolů v této zemi, by se totiž váš mobil neobešel. Dánský režisér Frank Piasecki Poulsen své pátrání začíná na Světovém mobilním kongresu v Barceloně. Ke svému zděšení zjišťuje, že mu žádný z výrobců nemůže zaručit, že právě jeho mobily nemají s nelítostnou válkou o naleziště minerálů v Demokratické republice Kongo nic společného. Vypraví se proto na místo činu a po náročné cestě se dostává do jednoho z největších dolů v regionu v konžské Bisie. Dětská práce, prostituce nezletilých dívek, smrt zavalením a přestřelky mezi členy místních gangů jsou zde každodenní realitou. Stejně jako všudypřítomná korupce v celé Demokratické republice Kongo.
Čína patří dlouhodobě mezi největší producenty a zároveň největší spotřebitele uhlí na světě. Sedmdesát procent veškeré její energie pochází z uhelných elektráren. Odvrácenou stranu čínského ekonomického rozmachu nejlépe vystihuje situace v tamních dolech, kde každý rok zahyne při nejrůznějších nehodách asi dvacet tisíc horníků. Režisér Yuanchen Liu nás ve svém působivém snímku zavede do malé vesnice Kan-pa ležící nedaleko dolů Kchu-si. V hloubce 400 metrů pod zemí zde stejně jako jeho otec a dědeček pracuje mladý muž jménem Hui. Dobře ví, o jak nebezpečnou práci jde, a tak když mu přes cestu přeběhne krysa, což je v Číně chápáno jako špatné znamení, nebere to na lehkou váhu a zůstane ten den raději doma. Mohl by totiž dopadnout jako další protagonista filmu, Luo, který kvůli závalu skončil před několika lety na vozíku. Jednotliví horníci nebývale otevřeně popisují riskantní práci v dolech, která je pro ně jedinou možností, jak uživit rodinu.
Může se soubor seniorů a seniorek, jehož věkový průměr se blíží devadesátce a skoro všichni členové vlastní umělou kloubní náhradu, úspěšně zúčastnit hiphopové taneční soutěže? Film sleduje fascinující cestu novozélandských nadšenců, kteří to se svým vystoupením chtějí dotáhnout až do Las Vegas. Životní elán a nadhled jim rozhodně nechybí. Díky pozitivnímu přístupu se jim daří překonávat i zdánlivě neřešitelné překážky a dokazovat, že věk je jen číslo a s humorem jde všechno lépe. Oporou i blízkou přítelkyní je pro ně mladá manažerka a trenérka Billie, pro kterou představují překážky pouze výzvu na cestě s jasným cílem. Jak sama říká: „Pojedete všichni, i kdyby to bylo v urně.“
Lékařka Carla denně řeší etické dilema. Současný nikaragujský prezident Daniel Ortega totiž v reakci na svůj povolební úspěch, kterého dosáhl díky podpoře katolické církve, schválil v roce 2007 nařízení zakazující potraty. A to i v případě znásilnění, incestu nebo ohrožení života matky. Důsledkem je značný nárůst počtu nepovedených domácích potratů a nechtěných těhotenství. Carla se domnívá, že zákon jde proti lékařské etice a porušuje ženská práva. Ona a její tým proto ve snaze pomáhat pacientkám balancují na hraně ilegality. Skrze Carlin příběh zároveň nahlížíme do současné politické situace v Nikaragui, o které se příliš nemluví.
Švédka Dagny má svůj vlastní blog, kam denně přispívá. Píše o všedních věcech, dopisuje si se svými přáteli a sem tam projede seznamky. Večer nezřídka vyráží na párty, kde nepohrdne sklenkou šampaňského. Je hostem televizních pořadů, lidé ji poznávají na ulici. Fakt, že se blogerka Dagny narodila v roce 1912, se zdá nepodstatný. Jak sama říká, být aktivní a mít vůli učit se stále novým věcem není otázkou věku. A přestože k ní osud nebyl vždy vstřícný, neutápí se v minulosti, ale těší se na vše, co přijde. Skrze svůj příběh vzkazuje, že je třeba odhodit stud a strach – na to je život příliš krátký.
Rusko na jaře roku 2014 využilo mocenského vakua v Kyjevě k destabilizaci Ukrajiny a provedlo nepřiznanou separatistickou operaci na Donbase. Ozbrojené skupiny proruských rebelů čítající i část nespokojených obyvatel Donbasu, ovládly místní úřady a vyhlásily referendum o odtržení od Ukrajiny. Režisér Antony Butts na konkrétních lidských osudech a bezprostředně zachycených situacích zobrazuje odhodlání a nadšení, ale i naivitu, aroganci a krutost účastníků převratu. Konflikt vynáší k moci značně sporné postavy a své původní vyznavače zanechává mnohdy rozčarované zjištěním, že byli jen pěšáky na šachovnici ovládané mocnějšími hráči.
Tři mladí filmaři se ve velmi osobním a hravém snímku snaží oživit vzpomínky svých babiček. Zorganizují setkání. Maďarská židovka, dávná obdivovatelka Hitlera a bývalá britská špionka se vydávají na netradiční road trip.
Jak rodinná historie ovlivňuje náš přístup k druhým i k sobě samým? K vážnému tématu druhé světové války přistupují tři mladí filmaři z Velké Británie, Německa a Maďarska s příjemnou lehkostí. Každý z nich si dává za úkol vyzpovídat svoji vlastní babičku. Díky ochotě těchto dam přistoupit na hru svých vnuků se obnažují ryze osobní příběhy žen, které – každá na jiné straně fronty – zažily druhou světovou válku. Mladíci se prostřednictvím příběhů svých babiček dozvídají o historii svých rodin, ale i to podstatné o sobě samých.
Ne každý z nás umí komunikovat se svými prarodiči. Chcete-li se inspirovat, jak na to, doporučujeme film Projekt Babička, jehož protagonisté se pustili do velmi otevřených rozhovorů se svými babičkami. Našli si k nim cestu a zaplnili prázdná místa rodinné historie. O české dějiny takto pečuje Post Bellum, jehož pracovníci svědomitě shromažďují svědectví stovek lidí a zpřístupňují je veřejnosti.
Režisér François-Xavier Drouet se vydává do francouzských lesů. Jejich ploch přibývá, diverzita však klesá. Jaké jsou cesty k životaschopnému lesu?
Těžaři dřeva s monstrózní mechanikou připomínající Transformers vidí les pouze jako výdělečnou plantáž na dřevo, kde není místo pro živé tvory. A proti nim stojí ochranáři, lesníci či dřevorubci, kteří les chápou jako živoucí kontinuum a kteří usilují o jeho zachování. Režisér dává nahlédnout do každodenní rutiny pestré škály lidí spjatých v dobrém i ve zlém s lesem. Zpovídá je a sleduje v jejich přirozeném prostředí, aby divákům přiblížil širší aspekty lesního hospodaření i osobní filozofii těch, kdo se na něm tak či onak podílejí. Ať už jako nositelé trendů činících z lesa „továrny na dřevo“, nebo jako zastánci kultivačních přístupů.
Vlastníci nemovitostí beze jména. Nemovitosti bez nájemníků. Města bez obyvatel. Proč se atraktivní města stávají jen kulisami, kde už běžní lidé nemohou žít?
Zvláštní zpravodajka OSN pro dostupné bydlení Leilani Farha cestuje po celém světě. Toronto, Barcelona, Londýn, New York – všude se opakuje stejná situace. Raketově rostou ceny nájmů, ale nikoli příjmy. Centra měst se vylidňují, jak lidé ze střední třídy nestačí čelit neblahému vývoji stále se zvyšujících cen. Jenže jejich někdejší byty zejí prázdnotou. Finanční skupiny zjistily, že v nemovitostech lze výhodně ukládat kapitál. A radnice jen obtížně hledají způsob, jak tento celosvětový trend zvrátit. Zasvěcený komentář dodávají světově uznávané osobnosti: socioložka Saskia Sassen, nositel Nobelovy ceny za ekonomii Joseph Stiglitz i spisovatel skrývající se před mafií Roberto Saviano.
Film je velmi žádaný všude po světě, i v našem regionu, proto jsme mohli vykoupit od distributora pouze omezená práva a to pro veřejné projekce do 70 lidí. Pokud plánujete projekce v prostorech kde by kapacita mohla přesáhnout 70 míst, nejdříve se nám prosím ozvěte na email. Děkujeme za pochopení!
Komunita žijící v subarktické Kanadě na vlastní kůži denně zažívá, jak těžké může být obstarat nejzákladnější zemědělské produkty. Přes veškerou náročnost a projevující se environmentální změny si však chtějí uchovat svou svobodu a styl života.
Vypěstovat i tu nejméně náročnou plodinu je v zasněžené, zamrzlé či v nejlepším případě pouze bažinaté půdě odvážná výzva, nejde však o nemožný úkol. Dokazuje to snímek, který se vydává mezi jedny z nejhouževnatějších pěstitelů severní polokoule. Výprava k nejzazší hranici civilizace se ani na krok nevzdaluje globálním problémům, environmentální krize totiž začíná ohrožovat i zdejší pečlivě vyzkoušené postupy. Těžce nastolená rovnováha mezi potřebami člověka a přírodou se může brzy zhroutit.
Přestože režisér Mo, jeho žena a tři děti žijí svůj skandinávský sen na odlehlé farmě kdesi v Norsku, trápí je uhlíková stopa jejich blahobytu. Klimatická úzkost je vyprovokuje hledat udržitelnější způsob života. Opouští idylický domov a stěhují se do "Permatopie" - zbrusu nové, soběstačné, organické farmy v Dánsku. Bude ale život v zelené komunitě skutečně řešením pro rodinu pěti tvrdohlavých individualistů s rozdílnými představami a sny? Srdečný, ale zároveň brutálně upřímný film o pokusu jedné rodiny skutečně něco změnit ve stínu klimatické změny.
Výmluvná kompilace tvořená online videy, která se v Rusku, zemi omezující svobodu slova a uplatňující cenzuru, stávají hlasem opomíjených a odhalují rozsah neřešených sociálních, zdravotních, infrastrukturních i lidskoprávních problémů, jimž ruští občané denně čelí.
Film, jehož název odkazuje k téměř sto let starému utopistickému románu ruského spisovatele Andreje Platonova, odkrývá žitou realitu milionů bezejmenných Rusů, kteří se ocitají doslova na dně. Živoří z nízkých důchodů, bydlí v chátrajících obecních bytech, zápolí s výpadky energií, jsou bez možnosti domoci se spravedlnosti a práva, bez šance čelit státnímu aparátu a místním zkorumpovaným úředníkům. Díky telefonům a internetovému připojení se mobilizují a aktivizují. S hněvem či s pláčem se obracejí k tomu nejmocnějšímu, ke svému prezidentovi, v domnění, že jim může pomoci. Aby zajistil dodávky plynu a vody, zdravotní ošetření, internetové připojení. YouTube se stává hlasem lidu z Kamčatky, Voroněže, Čeljabinsku nebo třeba z Dagestánu. Ze všech koutů Ruské federace svorně zaznívá: „Drahý Vladimire Vladimiroviči…“
Teodora Vásquez byla obviněna, že záměrně porodila mrtvé dítě, a šla za to do vězení. Roky za mřížemi ji nezlomí. Naopak odstartují její boj za práva dalších nespravedlivě trestaných žen v Salvadoru.
Teodora Vásquez byla v devátém měsíci těhotenství. Kvůli velké bolesti omdlela. Probudila se v nemocnici obklopená policisty. V roce 2008 ji odsoudili na třicet let za vraždu svého dítěte. Není rozhodně sama. V Salvadoru ve vězení čekají na spravedlnost další ženy, které potratily. Měly prý zodpovědnost za péči o plod. Filmaři představují jejich příběhy, cestu Teodory z vězení a její přerod v aktivistku. Má v zádech řadu lidskoprávních organizací a boj za práva šestnácti žen odsouzených za porod mrtvého dítěte se stává smyslem jejího života. Teodora doufá, že pomůže změnit jeden z nejpřísnějších zákonů o potratech na světě.
IMPACT
Jak naznačuje mimo jiné situace v sousedním Polsku, potraty jsou v mnoha zemích světa stále nepřípustné. Jeden z nejextrémnějších případů najdeme na Salvadoru, jak mapuje film Naše svoboda. Tamním ženám hrozí dlouholeté vězení, pokud se dostanou jen do podezření, že přišly o dítě záměrně. Aktivistka a protagonistka dokumentu Teodora Vásquez se snaží se situací bojovat, stejně jako celosvětová kampaň Safe abortion: women’s right. Ta sdružuje organizace i jednotlivce v boji za právo žen rozhodovat o svém těle.
„Válka je, když někteří lidé střílejí. A další lidé střílejí na lidi, kteří stříleli první,“ vysvětluje nejmladší chlapec z rodiny, který byl v době vypuknutí války v Donbasu na východní Ukrajině v roce 2014 sotva na světě. Jeho matka spolu s dalšími třemi dětmi svůj dům neopustila ani poté, co se ocitly uprostřed válečné zóny. Ukrajinská režisérka Iryna Cilyk zachycuje rodinu ve chvíli, kdy nejstarší dcera Miroslava spolu s matkou a dalšími sourozenci točí svůj vlastní film o tom, co prožili za války. Láska ke kinematografii a pohroužení se do umělecké tvorby osvobozuje od tíživé minulosti a pro Miroslavu předznamenává vytouženou budoucnost filmové kameramanky.
Pomoci můžete režisérce filmu Iryně Tsilyk skrze sbírku na webu contribee, kterou založil litevský koproducent filmu. Vybrané peníze půjdou přímo ukrajinskému filmovému štábu a rodině z filmu.
